Ej, od Buchlova
A E A
Ej, od Buchlova větr věje, už tej Kačence pantle bere.
D A E A
[:Dneska nevěsta, zajtra žena, dnes večer budeš začepená, :].
Ty jsi, Kačenko, bílá ruža, tobě nebylo třeba muža.
Tys mohla chodit po svobodě, jak ta rybička v bystrej vodě.
Ty jsi, Martine, strom zelený, tobě nebylo třeba ženy.
Tys mohl chodit po galankách, jak ten holúbek po hambalkách.