Denverskej sál
Každej z nás se cítí jak bohatej princ
když se expres řítí od Rocky Mountains.
Mrknu se na bráchu, rád že nejsem sám
s kapsou plnou prachů si jedem užít flám.
Za náma jsou hory co nenechaj tě trop
tak začíná story co zná jen zlatokop.
Do Denveru se řítí náš vlak z plných sil,
hudba, hry a pití to je teď nás cíl.
refrén:
Já a Johny z Arizony (z Arizony)
táhnem spolu dál a dál (dál a dál).
Svý doláče z kapsy honí (z kapsy honí)
ten kdo v Denveru aspoň jednou hrál.
Z Denverskýho sálu ozýval se jazz,
je to místo králů, tam nelez bez peněz.
My tam, ale vpadli a začli s ruletou
za chvíli jsme zvadli nad tou hrou prokletou.
Polovina prachů je nenávratně fuč
a bokem vidím bráchu jak hnula se mu žluč.
Řek': „Já teď chvíli budu tady kostky hrát”
a další balík v čudu, jen dvojky akorát.
refrén
Pozoruju bráchu jak o odvetě sní,
dělí nás od krachu jen stovka poslední.
Tak jsem zkusil karty, ty hraju raději
a bankéřovi na rty se dívám s nadějí.
Moje srdce plesá, král a zase král,
bankéř měl dvě esa, tak jsem zas nevyhrál.
Teď jedem v dobytčáku směr Arizona state
a slyším šeptat bráchu – „na blbost máme glejt”.
refrén:
Já a Johny z Arizony (z Arizony)
táhnem spolu dál a dál (dál a dál).
Brácha hořký slzy roní (slzy roní)
jak Denver o všechno nás obehrál.