Bílej sníh
D A7
Bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr,
D A7 D
ten mýho tátu každej den připomíná.
D A7 D
1.Když vítr se zmítá a buší do oken,
G D
a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven,
G D
tam do hor směrem severním,kde ledová je pláň,
A7 D
kde tátu s jeho spřežením teď kryje bílá stráň.
2.Tam místo stromů k nebi ční pahejly a kamení,
a stovky mil nekonečný a žádný stavení,
jen vítr šlehá do očí,do tváří pálí mráz
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.
D D7 G
R: Jen stín kopců v dáli a vítr, co pálí ,
D A7 D
ten mýho tátu každej den připomíná.
Bílej sníh...
3.Pět psů jedny sáně y před ním dvěstě mil,
tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil,
jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních
ty zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh.
4.A od tý doby sedmkrát už přešel štědrej den,
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen,
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát,
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.
R:
Bílej sníh...