Sněžnej muž
C F
1. Studenej vítr honí sníh cestou zavátou,
G C
stopy, jak nohy sloní, teď vidím před chatou
F
a tebe marně sháním, pod postel nahlížím,
G7 C
kam ztratila ses, to já dobře vím.
G
R. To sám sněžnej muž se tu bral,
C
to sám sněžnej muž si tě vzal,
F
tak tedy pozdravuj jeho ledovou sluj
G7 C
a já si v klidu kotlík grogu dám.
2. Teď okna kvetou mrazem, já zase našel klid
zas klepu popel na zem a můžu nahlas klít
a nemusím se hádat a vynakládat um,
abych si moh dát tajně malej rum.
R.
3. Studenej vítr honí mraky, jak duchů sbor,
stopy jak nohy sloní se táhnou za obzor
a můj bernardýn klímá, nijak tě neshání,
on má rád ticho a hodin tikání.
R.